|
Záznamy zo stretnutí fanúšikov s Anastaciou, stretnutí fanúšikov s fanúšikmi a reportáže z koncertov a iných stretnutí... Aja: 25. 6. 2009 - HMV Hammersmith Apollo, Londýn Aja: 25. 6. 2009 - HMV Hammersmith Apollo, Londýn Už někdy začátkem nebo možná v půlce března jsme se s Evčou dozvěděli o koncertě v Londýně a také o nabídce vstupenek, nazvaných Platinum Experience, které kromě jiného zahrnovali osobní setkání s Anastacií!!! Stály ale hodně peněz, takže jsme musely zvážit všechna pro a proti... A já navíc jako student jsem musela shánět sponzora, rozuměj přemluvit rodiče :-D Ale nakonec jsme se shodly, že na takovou příležitost čekáme už hodně dlouho a že se občas musí našemu štěstí nějak pomoct... Já jsem to nakonec dostala jako dárek k 20. narozeninám :-) Můj velký dík patří rodičům a bráchovi :-) Ale aby to nebylo tak jednoduché, Evča ještě musela sehnat někoho, kdo má účet a kreditku, abychom si ty lístky mohly zabookovat... Naštěstí to pro nás zařídila jedna Evčina kamarádka. A 21. 3. 2009 nám přišel potvrzovací e-mail, že naše lístky jsou zabookované a že nám je pošlou zhruba 2 týdny před koncertem. Čas plynul, ale myslím, že nám to docházelo hodně pomalu... Až tu najednou byl den, kdy jsem měla odlítat do Londýna :-) Evča přijela do Londýna den před koncertem, ale myslím, že jsme obě stále nemohly uvěřit. A už tu byl den D! Ráno jsme si ještě udělaly výlet do pet shopu, kde jsme pohledem na králíčky, rybičky, morčátka a tak podobně zaháněly naši nervozitu z nadcházejícího večera :-D Po obědě jsme se pomalu začaly chystat... Chtěly jsme ještě napsat naši společnou thank you card, dát si sprchu (bylo neuvěřitelně horko a navíc si z nás všichni dělali legraci, že se pak po doteku nebo objetí od Anastacie nebudeme chtít mýt...) a pak pomalu vyrazit. Obě v tričku Anastacia by s.Oliver navoněné parfémem Resurrection jsme se kolem čtvrté vydaly na metro, které nás dovezlo až na Hammersmith. Vyšly jsme na ulici a najednou před náma HMV Apollo!!! S nápisem Anastacia, tonight doors 6.30 pm... Obě jsme vykřikly nadšením!! :-D Před halou už postávalo několik lidí, my jsme si udělaly pár fotek a pak si povídaly a čekaly. Nevěděly jsme kdo a kde nás vyzvedne, tak se Evča šla zeptat. Slečna na pokladně nás poslala jakoby k bočnímu vchodu, kde už stáli nějací securiťáci a za vratama jsme zahlídly tour bus... Jak tam tak stojíme a čekáme, objevil se tam support act Steve Appleton (nebo tak nějak se jmenuje, lol), tvářil se jak největší frajírek, no hrůza :-D A také kolem nás prošla Elisabeth Troy, bohužel jsme byly obě tak mimo, že než nám to došlo, tak Elisabeth už přecházela silnici a my jsme si stejně nemohly vzpomenout, jak že se to ta vokalistka vlastně jmenuje :-//
No ale jak tam tak stojíme nervózní, srdce až v krku, roztřesené, najednou se na schodech objevila SHAWN!!! A hned za ní samotná ANASTACIA!!! Ten pocit, když najednou vidíte zblízka někoho, koho už roky znáte akorát z fotek a videí, se ani nedá popsat... Obrovské nadšení, tep asi tak 200 za minutu... :-)) Jen tak mimochodem, ta místnost, kde jsme čekali byla poměrně dost tmavá, ale s příchodem Anastacie se ta místnost neuvěřitelně rozsvítila! Anastacia i Shawn nás všechny pozdravily, zeptaly se jak se máme a šlo se na věc. Samozřejmě jsme před tím dostali instrukce – stay in the row, just one photo, just one thing to sign... :-D Takže všichni zůstali stát na svých místech a nejprve to mělo být tak, že Anastacia půjde od jednoho k druhému, podepíše se, vyfotí, prohodí pár slov, což mi připomíná, že jsme byli požádáni, ať jsme tiší, aby si každý mohl užít tu svoji chvilku s ní a naštěstí to všichni dodrželi :-) Anastacia obešla několik prvních lidí, až se dostala k baru a nejspíš se jí tam líbilo, takže se změnil postup, my jsme chodili za ní k baru... :-D Celou dobu co jsme čekaly, až na nás dojde řada, jsem snad ani nedýchala a jen jsem si říkala, jak je krásná a že to snad ani není možné, aby byl někdo tak krásnej jako ona, a že je ještě hezčí než na fotkách... A pak ten její pohled, že už můžeme za ní... Divím se, že jsem vůbec byla schopná chůze.
Děkovala nám, říkala, že je to lovely a friends forever a už nevím co, ale pak nám sama od sebe řekla „I love you“ <3<3 A pak přišel čas na focení, nejdřív se fotila Evča, bohužel její foťák stávkoval a nefotil s bleskem, ale sranda byla, protože ji Evča čapla kolem pasu oběma rukama a to by nebyla Anastacia, aby na to hned neupozornila... Řekla něco jako „aaaw, I'm in bear hug!!“, pak jsem se fotila já a čapla jsem jí stejně, takže se smíchem pronesla „ok, another bear hug“ :-D A pak jsme ještě poprosily o fotku ve třech, Shawn to zkoušela Evčiným foťákem, ale ten ještě pořád stávkoval, tak jsem jí podala svůj. Anastacia se zase projevila jako Lana a přece nebudeme mít tři stejné fotky, takže se rozhodla dělat nám na třetí fotce rohy :-D Náš čas vypršel a na řadu přišli zbývající... Ale bylo krásný i jen stát ve stejné místnosti a koukat, jak se baví s ostatními... Tu krásnou atmosféru z fotek ani videí nepoznáte, to musíte zažít... A ty její nádherné oči... Zatímco se s ní bavili ostatní, poprosily jsme (teda spíš jen Evča, lol) Shawn o podpis a fotku, když si toho Anastacia všimla, zase si neodpustila vtipný komentář... Předváděla Shawn, jak si asi říká „oh my god, why do i have to sign this?“ :-D Ale musím říct, že Shawn je taky daleko hezčí ve skutečnosti než na fotkách, ty její oči... Závidííííím :-D A aby toho nebylo málo, když přišla na řadu taková super malá slečna (vážně asi tak 140cm) Anastacia neváhala a sundala si svoje boty se super vysokým klínem (dokážete si představit...) a v těch botách měla černé ponožky se šedými rybičkami!!!! A samozřejmě je všem hned ukazovala a chlubila se, jaké má pěkné ponožky :-D No já byla mrtvá... á...
Cestou domů jsem se dozvěděla bohužel taky jednu smutnou zprávu, a to že zemřel král popu Michael Jackson... R.I.P. MJ... Nejdříve jsme tomu nevěřily, nebo možná ani nechtěly věřit, ale přestože to byla opravdu smutná zpráva, myšlenkama jsme byly stále někde jinde – v Apollu... Byl to opravdu nezapomenutelný zážitek :-) Moc děkuju mojí případečce Evče, bez které bych tam nebyla, za super společnost, Anastacii za to, že je taková, jaká je – miloučká, vtipná, no prostě jedním slovem úžasná :-)) A můj dík patří i Shawn za to, že je Anastacii neustále po boku a za všechno, co dělá pro nás fanoušky :-) Takže, holky, ještě jednou děkuju a doufám, že vás zase brzo uvidím :-)) Aja Evyyk: 26. 11. 2009 - Here Come The Girls, Sheffield Whohooo, čtvrtek 26. listopadu – konečně ten dlouho očekávaný den byl tady:D!!! Pár dní předem mi ještě nějak nedocházelo KOHO že to zase znovu uvidím, ale jakmile jsem viděla první videa z první show v Edinburghu, pomalu ale jistě mě zase začaly chytat emoce jako těšení, očekávání a nervozita:D. Anyway, do Sheffieldu jsem vyrážela ve čtvrtek odpoledne, doma jsem ještě rychle házela do iPodu mp3 těch písniček z předešlých show, u kterých jsem si byla jista, že mi uvíznou v paměti nejvíc, ještě sbalit poslední maličkosti a před jedenáctou konečně tradadááá hurá na vlak směr Sheffield. Kamarádku Nienke jsem měla vyzvednout před její prací, dala mně instrukce jak to najit a na Google maps se to zdálo opravdu jednoduché. Tak jsem si to pěkně vyštrádovala směrem z vlakového nádraží – ale ouha, přede mnou se rozprostírala veliká změť vysokých budov a menších a větších uliček a mě zachvátila panika jak že tam asi trefím, tak jsem se to radši zase pěkně obrátila zpátky na vlakáč vyhledat informace a poprosit o mapu centra města. Paní na informacích mi ji mileráda věnovala, tak jsem si to zase vyrazila směr centrum podruhé – tentokrát však už o něco jistějším krokem s pohledem zabořeným v mapě:D. Najit příslušnou ulici s mapou v ruce nakonec opravdu bylo lehčí, než jsem očekávala. Právě jsem dorazila na místo a našla příslušnou budovu – když v tom jsem obdržela sms od Nienke, kde jsem, ze mě vyhlíží na nádraží:D. To mně přišlo docela vtipné, tak jsem jí s pobaveným úsměvem na rtech začala datlovat odpověď, kde se právě nacházím. Ještě jsem ani nestihla zmáčknout tlačítko „odeslat“ když v tom jsem si všimla divoce mávající a zubící se postavy v dálce – Nienke:D. Tak jsme se pozdravily, konečně jsem mohla už mapu schovat, a štrádovaly jsme si to k jejímu bytu nedaleko centra, kde jsem měla domluvený nocleh po „velké noci“:D. Tam jsem si dala svoje saky paky, doplnila tekutiny a vydaly jsme se zpět do města – na nakup. Prošly jsme pár ulic a pak jsme šly odnést nákup zpět domů, vzít vše potřebné, hlavně foťáky, a vyrazit zpět do ulic, na malou prohlídkou Sheffieldského city centre a hlavně vykoumat náš plán „pronásledovaní“. Koho, to snad ani nemusím dodávat:D. Niek mi ukázala, kde se asi domnívá, ze by náš „objekt zajmu“ mohl přebývat, tak jsme to obhlídly, před hotelem se sice vyskytovalo víc aut než obvykle, ale nic jiného jsme nevykoumaly:D. Po cestě jsem udělala ještě malý nákup – konečně se mi podařilo sehnat dárek sestře k Vánocům ( a taky trochu sobě:o)) – nové DVD P!nk, whohoooo:D. Pak jsme šly obhlídnout halu, kde se měl koncert konat – sheffieldské divadlo. Příjemně vypadající, ne moc velká (pro asi 2000 diváků) budova. Šly jsme ji obejít dokola – a ejhle, žaludek mi udělal první kotrmelec vzrušení – v zadní části haly byl už přistavený tourbus a co víc, právě tam vykládali vše potřebné pro show – různé sarapetičky včetně už tolik povědomého trůnu pro naše „holky“, sedačky a velkého magneťáku:D, takže první známky, že tam holky budou už jsme měly:D. To aby tam samy přijížděly se nám ale zdálo ještě brzo - proto jsme se rychle vyrazili občerstvit do nejbližšího Costa cafe, vzaly muffiny a kafe to go a už nám nic nebránilo jít očekávat před divadlo k zadnímu vchodu s názvem „stage door“. K mému zklamání se myšlenka, že budeme jediní nadšenci tam, se rázem rozplynula, protože už tam stepovala skupinka několika lidi. Nejdřív jsme mysleli, že jsou jen náhodní přihlížející z protilehlé hospody, s jejich otázkami na koho čekáme, se to však rázem rozplynulo. Skupinka se pokoušela o komunikaci, ze které jsme se dozvěděly, že jeden z nich byl ve fc Lulu, tak jsem si říkala, že to jsou fakt nějací její fanoušci, později však ale přiznali, že ani neměli lístky na show a nic – takže se potvrdilo, že to jsou fakt jen „lovci podpisů“, dokonce si mysleli, že Paid My Dues je její poslední album, no grrrr jako. Později nám nabízeli svoje fotky vytisklé z internetu na podepsání, protože jich měli víc asi….no mazec. Stejně jsem je nějak nemohla vnímat – s postupujícím časem totiž stoupala i má nervozita a netrpělivost, která vzrůstala až do nevolnosti LOL:D. Kolem dveří a za připravenými zábranami se však pořád motal někdo z pořadatelů s cedulkami Here Come The Girls a vysílačkami, takže nám bylo jasné, že se každou chvíli už musí začít něco dít a naše divy by měly (snad) přijíždět! Asi po čtvrté – nevím, nějak jsem v té zimě pak zapomněla hlídat čas, jelikož můj cit v rukou s postupujícím časem značně slábnul – k nám konečně začlo přijíždět auto – vůz větších rozměrů, tmavá skla atd., které vypadalo, že by bylo vhodné pro naše „kořisti“:D. Můj žaludek udělal další kotrmelec, a hlava přestala myslet a nohy mě jen bezmyšlenkovitě nesly co nejblíž a draly se malým davem ostatních čumilů. Securiťáci mezitím udělali ze zábran cestičku a následně bránu. Já jsem se mezitím snažila svým zrakem proniknout za čerň předních skel a vykoumat, která holka to dorazila, nebo sedí-li tam všechny tři, jak jsem si původně myslela. Zanedlouho se však konečně začly otevírat dveře a já byla nastartovaná a připravená prorazit si to cestu hloučkem přede mnou, kdyby bylo třeba. Dveře se otevřely a jaké bylo moje zklamání, když na zadním sedadle se to na nás usmívala za svými brýlemi – Lulu. Přes vlnu zklamání jsem jednou zmáčkla spoušť foťáku a zase jsem se snažila prodrat si svoji cestu zpět – trapas, nikdo ze spolu-lovitelů podpisů asi moc nechápal, ale což:D. Musím však dát Lulu bod a přiznat, že jsem nečekala, že se zastaví a bude rozdávat podpisy a bude tak milá. Najednou se však odebrala a kráčela si to směrem k stage door – a jaké bylo moje překvapení, když veškerý dav ji NÁSLEDOVAL!! Jelikož jsme stály opodál, netušily jsme, co se děje, málem jsem měla heart attack při představě, že si je pozvala někam do backstage:D. Později jsme se však dozvěděly, že opravdu svůj malý Meet&Greet přesunula do chodby divadla – protože přeci jenom venku klimatické podmínky nebyly zrovna nejpříjemnější. Takže čekání příjezdem prvního auta neskončilo. A jestli jsem si myslela, že netrpělivost a nervozita nemohly už být větší, tak to jsem se mýlila:D. Securiťáci mezitím upravovali „plac“ pro příjezd dalšího auta – a podle toho, co jsem viděla, mi už dopředu bylo jasné, že k blízkosti dalšího přijíždějícího auta se nejen že nebude moct dostat, ale že dotyčný bude mít šanci vzít to do backstage tak, abychom ho moc neviděli. To už prostě přicházela úplná žaludeční neuróza:D. Ale tak nějak jsem měla tušení, ze když naše „big fish“ nebyla v prvním aute – že bude až v tom posledním. Přece jenom jsem se už naučila, že je always late or in a rush:D. A taky že jo. Za nějakou dobu jsme se dočkali dalšího přijíždějícího auta. Podle očekávání hned bylo vpuštěno za připravené zábrany a nedalo mi to ani moc práce, abych přes černé sklo viděla obrys „velkých vlasů“ Chaky Khan:D. a taky že jo:D. Zanedlouho se otevřely dveře a z jedné strany vylezl borec v „bekovce“ a z druhé se soukaly velké vlasy:D. Po zkušenosti s Lulu jsem doufala, že Chaka aspoň rozhodí pár podpisů, nejdřív to však vypadalo, že se mi ani nepoštěstí vidět z ní víc než big hair a poštráduje si to rovnou do haly. Nakonec jí to přece jenom nedalo a alespoň se pousmála a zamávala nám s dodatkem, že je velká zima a už si to šupajdila přímo do haly. Zanedlouho se však objevil nějaký chlápek z haly a vyzval nás, že kdo chce podpis, má si napsat lísteček se jménem a dát mu to, že to Chaka podepíše vevnitř. Stejně jako s Lulu, ještě jsme neměli ani tourbooks nebo něco, co bychom jí mohli dát k podpisu - a upřímně mně to v tu chvíli bylo docela jedno, páč jsem čím dál netrpělivěji očekávala naši divu:D. Mezitím zábrany zase byly trošku poupraveny a já jsem se snažila vykoumat, na které straně bude výhodnější stát:D. V tu dobu už jsem dokonce přestala vnímat promrzlost svého těla, spíš naopak – z nervozity a vzrušení se mi udělalo o něco tepleji. Ale pro upřesnění – naše Annie si opravdu dávala na čas, alespoň se to tak zdálo. Po asi další půlhodině, která se zdála dlouhá jako věky, konečně začlo přijíždět další auto!!! Srdce mi začalo bít jako o život, z mého nenápadného okukování auta jsem toho ale moc nevykoumala, snažila jsem se alespoň tvářit trošku inteligentně, pro případ že by si osazenstvo prohlíželo přihlížející diváky – tedy nás:D. To už se ale otevřely jedny z předních dveří a vyšel Wayne!! Měla jsem obrovskou radost zase ho vidět „live“ po téměř pěti letech co uběhly od „první BA“, při HR tour se nám ho totiž ani jednou vidět nepoštěstilo:D. Ve svém ohozu a elegantní čapce vypadal opravdu….euhm….k sežrání LOL!! a to už se z auta soukala naše diva a v těsné následnosti za ní Shawn. JENOMŽE Wayne nám věnoval jen letmý pohled a objekt našeho zájmu ani to ne!! Ani se po nás neohlídla, nezamávala, nic, jediné co jsme mohli vidět bylo její pozadí, vlasy smotané do známého drdůlku a povědomou oblíbenou zelenou bundu:D. A vlastně ještě to, že měla černé brýle jsem zaregistrovala. Toť vše. Shawn si to však ještě štrádovala ke kufru auta a zápasila tam se středně velkým kufrem, v jehož útrobách se musely ukrývat všechny Andílkovy outfity pro večer:D. Chudák, kdyby tam nebyly zábrany, tak jí snad jdu na pomoc:D. Nikdo ji neznal, nikdo si jí nevšímal a ona si taky hrála na „nenápadnou“, avšak ne já:D - z radosti že ji vidím a prostě z pocitu „jako bych viděla nějakou známou“ jsem na sebe chtěla asi upoutat alespoň trochu pozornosti a bez přemýšlení ze mě najednou vypadlo velmi hlasité SHAWN!!!!!! Euhm. V tu chvíli jsem na sobě ucítila pár jejích obrovských pronikavých kukadel, které se do mě okamžitě zabodly. V tu chvíli jsem si uvědomila, že můj řev byl trosku neúměrný vzdálenosti, ve které se vyskytovala – přece jenom byla docela blízko:D a rázem jsem se zarazila a „zasekla se“ a určitě zrudla, a že to nebylo jen mrazem ani snad nemusím dodávat:D. Shawn však nezklamala a posléze ke svému pronikavému pohledu přidala ještě usměv a pozdrav. Z toho šoku a ze své zaleklosti jsem ze sebe však nic než tiché „hi“ nevymáčkla. Zanedlouho však vydolovala kufr z auta, věnovala mi ještě jeden pohled a zmizela za ostatními v útrobách haly. Alespoň jsme už věděly, že všichni jsou vevnitř a přípravy už začínají. S právě prožitou prohrou jsme se však ještě nechtěly smířit, a proto jsme tam ještě celí zkoprnělí pár následujících minut stály. Asi jsem v hloubi své duše pořád tajně doufala, že se třeba objeví ještě alespoň Wayne a udělá něco podobného jako Chaka nebo Lulu, bylo mi však jasné, že nic takového se s největší pravděpodobností konat nebude. Se zklamáním se zase ohlásil pocit umrznuti, který se zdál ještě větší než předtím, proto jsme se teda konečně smířily s tím, že se nic konat nebude a šly jsme se ohřát do nejbližší restaurace a taky nakrmit naše vyhládlé žaludky, i když v tu chvíli jsem moc na jídlo pomyšlení neměla, i když mi z hladu kručelo v břiše:D.
S očima navrch hlavy jsem se tedy vydala zpět do sálu přetlumočit právě prožitý zážitek mé spolusedící a otáčela jsem se na všechny strany, jestli ho třeba ještě nezahlédnu někde poblíž v sále – avšak marně. Brzy jsem však na to zapomněla, protože show vzápětí začala pokračovat:D….Giuchie giuchie ya ya da da…..:D:D….další z písniček, kterou jsem byla happy slyšet z Anastaciiných úst:D. Následovaly další hity jako I´ll Survive, Through The Fire, již zmínění Angeles, LOA atd. a celá show byla zakončena písní Relight My Fire , kterou publikum ocenilo velkým potleskem a hlavně pokřikem:D a u které hlavně mužská část publika musela být obzvlášť potěšena, při pohledu na Anastaciinu odhalenou nohu v šatech s opravdu velkým a hlubokým rozparkem, radost pohledět:D:D. Uplynulé dvě hodiny uběhly jako voda, a my jsme se celé ochraptělé a rozdováděné a nabité novými zážitky začly ubírat ke vchodu.
Když už jsme tam stáli, samozřejmě jsme se rozhodli počkat i na Chaku a Lulu, ostatně už jsme jim mohly dát i naše tourbooks k podpisu:D. Jako druhá se zanedlouho zase objevila Chaka – ale tentokrát už jsme ani nebyli moc překvapeni, když jen zahalujíc si půlku obličeje šálou, křikla jen že si nemůže dovolit „ to get sick“ a že sorry, ale je moc cold na ni a zalezla opět do auta. Škoda, osobně jsem ji chtěla asi vidět víc než Lulu:D. Tak jsme aspoň Chaku vyprovodili pohledem a zanedlouho se objevila třetí z našeho tria, kdo jiný než samotná Lulu:D. A ta ovšem zase nezklamala. Zase se otočila na patě a vyzvala dav ať ji následuje zpět do chodby haly:D, tentokrát už jsme dav následovaly i my dvě, a ona pro nás udělala malé Meet&Greet, každému se ochotně podepisovala a rozprávěla a objímala:D. Fakt bych nečekala, že bude tak milá:D Když jsem ji chtěla vyspelovat svoje jméno, dokonce se ohradila, že ví jak se to píše:D:D. Ještě nám poděkovala za to, ze jsme přišli:D a my zase jí , pěkně jsme se nasmáli párečku dvou kluků – gayů, kteří fakt neměli chybu:D, a plni nových dojmů jsme si to štrádovaly zpět do bytu Nienke. Tam jsme ještě sdílely naše právě prožité zážitky, prohlídly fotky z foťáku a samy se pokusily zahrát na rockstars při Guitar Hero a asi po půlnoci jsme se konečně odebraly do říše snů – v mém případě do noci beze spánku, takže zazvonění budíku o půl desáté opravdu nebylo moc příjemné. Při snídani jsme ještě dumaly nad tím, kdy asi tak mohly odjet, ale bylo nám jasné, že to muselo být brzo, když ještě ten den měly další show. A to už mi nezbývalo nic jiného než se za doprovodu Nienke vrátit na vlak. Cestu jsem strávila koukáním na fotky a posloucháním největších pecek ze show, a hlavně jsem se pokoušela vrátit zpět do reality a běžného života – sakramentsky se mi nechtělo zpět domů a jediné, co mě uklidňuje, je to, že ji ještě uvidím za pár týdnů v Manchesteru :). Evyyk Nicol: 27. 11. 2009 - Here Come The Girls, Swindon Už když jsem se poprvé dozvěděla, že ANASTACIA chystá tento projekt, věděla jsem, že to bude něco úžasného. Od začátku jsem chtěla tyto tři úžasné dámy strašně vidět, ale myslela jsem si, že je to nereálný sen. Jsem strašně ráda, že jsem se spletla a můj sen se splnil =). Díky mé sestře, jsme se mohly přes všechny komplikace, o kterých vám napíšu, já a má kamarádka Lucka téhle fantastické show zúčastnit. Již při objednávání lístků na koncert jsme měly menší problém, bylo nám sděleno, že pokud nám lístky nedorazí (kvůli příliš velké vzdálenosti), máme do agentury 5 dnů před koncertem zavolat. Samozřejmě lístky nedorazily =D (zpětně se tomu už směju, ale předtím to taková sranda nebyla! =D). Volaly jsme teda na danou agenturu a naštěstí nám řekli, že vstupenky si máme vyzvednout na místě koncertu. Tak jsem tuto věc považovala za vyřízenou a těšily jsme se, až nastane den, kdy poletíme =). Tento čas rychle utekl a my jsme odjely na letiště. Na letišti nás ale čekala nemilá zpráva. Naše letenky byly z nějakého důvody (mně do teď nepochopitelného) ne zcela platné =D, prý jsme nevyplnily nějaké informace. Naštěstí letuška byla velmi ohleduplná a milá a informace vyplnila za nás. Doletěly jsme do Anglie a druhý den jsme jely do Swindonu na koncert, samozřejmě jsem odjela ve fanclubáckém tričku (musíme se navzájem reprezentovat ne =D). Když jsme přijely, šla moje ségra pro lístky na pokladnu, ale na pokladně jí řekly, že agentura, která tam měla lístky poslat, je neodeslala. Opět jsme ale měly štěstí, protože za pokladnou byla milá paní, která všechno obvolala a lístky nám dala. Jelikož jsme na místě byly poměrně brzo, byly jsme s kamarádkou Luckou omrknout terén =D. Když jsme halu obcházely, uslyšely jsme najednou obě dvě podklad k songu One Day In Your Life.. Zbystřily jsme a uslyšely ANASTACIU a poté i Chaku s Lulu, které právě nacvičovaly. I přes to, že zvuk nebyl příliš hlasitý, jsme slyšely jak se Anastacia směje a přerušuje každou ,,druhou´´ písničku tím, že jim něco říká =D. Takhle jsme je poslouchaly přes železné stěny aspoň dobrou půlhodinku. Vůbec se mi nechtělo pryč, slyšet její hlas bylo tak krásnééé =D, ale nakonec mi kamarádka odvedla pryč s argumentem ,,nemůžeš přece odposlouchat všechno, to nebudeš mít žádný překvapení´´ =D. Tak jsme si teda šly sednout do bufetu, kde jsem také viděla WAYNA, který si šel pro něco k pultu, (i když jsem z toho měla samozřejmě radost i šok zároveň, snažila jsem se to Lucce sdělit nenápadně a zbytečně neječet ,,koukeeej Wayne´´ =D ), daly jsme si tu pití a čekaly, až budou pouštět dovnitř.
K samotnému koncertu musím ještě dodat, že dámy po celou dobu vtipkovaly a byly si velmi blízké s publikem (s první řadou si podávaly ruce a pár šťastlivců si mohlo zazpívat několik slov do jejich mikrofonů). Show byla energetická, vtipná a na ohromné pěvecké úrovni. Měla prostě všechno, co má taková dokonalá show mít!
Když už jsem vycítila, že se setkání pomalu chýlí ke konci, zeptala jsem se Stacey, jestli by mě nemohla obejmout a ona mi s úsměvem řekla, že jistě, a objala mě =). Byla jsem jak v sedmém nebi =D. Na konci jsme se sní rozloučily, za všechno poděkovaly a ONA odešla. Přesně v tom okamžiku, kdy náš andílek odešel pryč, přišla Chaka. Už jsem se jí chtěla zeptat, jestli by se s námi nevyfotila, ale Wayne nám řekl, že už není čas. Tak jsme za všechno velmi poděkovaly (Waynovi i securiťákovi) a šly jsme ven, kde na nás celou dobu v autě čekala moje ségra =). Tu noc a ještě pár dalších, jsem měla velké problémy se spánkem =D, protože jsem celou dobu musela myslet na to, jak dokonalý tento večer byl =). V Anglii jsme pobyly ještě celý víkend a obě dvě jsme se jen těžko smiřovaly s faktem, že musíme domů =D. Nicol Maura: 28. 11. 2009 - Here Come The Girls, Bristol
Ďakujem jej za tento nesmierny ďalší zážitok. Moje kamarátky boli nadšené tiež. Krásny zážitok na zaver tohto roka. Budem sa tešiť na ďalší krásny a úžasný projekt, ktorý Anastacia pripravuje. Skláňam sa hlboko pred týmto malým človekom s veľkým Č. Vďaka Anastacia. Maura |
Kolem šesté nás tam na M&G čekalo jen pár, tak jsme si říkaly, jak by to bylo super, kdyby nás tam nebylo moc... Bohužel další lidi čekali na jiném místě, což jsme zjistily, když nás vyzvedla nějaká paní. Zkontrolovala si naše jména a pak nás zavedla do místnosti „Green room“ v prvním poschodí haly. Green room je místnost s barem, byl tam tuším i stoleček a gauč a po zdech fotky s podpisy. Po vstupu jsme dostaly tour book a našly jsme si další místečko na další čekání, bohužel lidí bylo víc a víc, až se to ustálilo zhruba na 20 – 25 lidech. Stály jsme a čekaly a pokaždé, když se někdo objevil na schodech vypadalo to, že budem mít s Evčou infarkt :-D Jen tak pro zajímavost, já a Evča jsme tam byly asi nejmladší... Většina čekajících páni kravaťáci a pak se tam ještě objevila taková objemnější paní v něčem, co dost připomínalo tepláky... :-D Opravdu vypadala, že se tam dostala velkým omylem... Ale to už je zas jiný příběh :-D
První se šla pozdravit Evča a Anastacia jí chtěla podat ruku na pozdrav, ale Evča nechtěla jen potřesení rukou ale objetí a Anastacia pochopila :-) Pak přišla řada na mě a naštěstí mě už čekala s otevřenou náručí :-D Nezapomenutelné!!!!! Po takovém krásném pozdravu jsem byla ještě víc v šoku než předtím, takže jsem stála vedle ní a jen koukala, jak jí Evča dává dopis a nechává si podepsat tour book a booklet cd Anastacia, pak jsem si to stejné nechala podepsat i já a abych nemusela spellovat svoje jméno, napsala jsem si ho lihovkou na dlaň. A pak jsme jí nakonec daly naši thank you card, a protože jsme obě nemohly nějak mluvit, daly jsme jí to tak, aby si to před námi přečetla a taky si to přečetla :-)
Když už si každý užil svoji chvilku, Anastacia poděkovala, že jsme přišli, a ještě byla možnost položit jí nějaké otázky... Někdo se zeptal, odkud se bere ten její silný hlas... Odpověď zněla: „přímo odsud“ (ukazovala si na pravé podpaží :-DD) a pak říkala něco o srdci a nebyla si jistá, kdeže to srdce vlastně má.. :-D Pak nám ještě pověděla o tom, jak se ptala Pavarottiho, co si myslí o jejím hlase. A nakonec hodila do placu její „spanish story“, to se nedá popsat, to její tatatatata a new york accent, to se musí slyšet a vidět (
I my jsme se pak odebraly dolů, zastavily se u krámku s tričkama, koupily jedno z jejich tílek a šly se usadit. Naše místa byla ve třetí řadě, nejdříve jsem nebyla nadšená, samozřejmě první řada je první řada, ale nakonec i z našich míst bylo krásně vidět :-) Taky jsem nebyla moc nadšená, že je to ''sedící koncert'', ale naštěstí hned jak se ozvaly první tóny One Day In Your Life a Anastacia se objevila na pódiu všichni vstali, tleskali, pohupovali se do rytmu... Je pravda, že na pomalejší písničky si lidé zase poposedali, ale jakmile přišla další rychlejší, zase se stálo :-) Anastacia úžasně komunikovala s publikem, dokonce při You'll Never Be Alone za ní přišla pod pódium nějaká paní a Anastacia ji chytla za ruku a část písničky zpívala jen pro ní (vůůůůůůůbec jsem nechtěla být na jejím místě).
Musím říct, že i pár slz mi během koncertu ukáplo... Ale na druhou stranu jsem se i nasmála, například když se ve svých úžasných, bílých, úzkých kalhotech sehnula pro dárek, co nám chtěla ukázat, asi pochopíte, co ji z těch kalhot čouhalo... Okamžitě se omlouvala a pak pronesla: „That's the crack that does not kill!“ :-DD Na crazy dance si vybrala jednoho staršího pána, aby mu prý stíhala a aby ji neuhnal :-D Myslím, že můžu mluvit za sebe i Evču, když řeknu, že jsme si užívaly každou minutu koncertu :-) A při třetí části koncertu jsme málem vypustily duši z těla :-D Ale rády :-)) Byly jsme z toho koncertu tak nadšené, že jsme si už v metru cestou domů musely pustit nějaké písničky, co zazněly během večera... Vůbec na nás lidi v metru nekoukali divně :-D :-D
Měly jsme na to ještě víc než hodinu, doplnily jsme tedy tekutiny a energii na nadcházející večer a něco před sedmou – kdy se měly začít otevírat dveře – jsme se opět vypravily směrem k hale, ke které se už opravdu sem tam začali scházet první diváci – i přes to jsme však vevnitř byly takměř první:D. Už jen najít lístky – málem jsem se lekla že v obálce s lístkama jsem nechala jen účtenku a lístky doma:D – naštěstí tomu tak nebylo:D. Ještě jsme obhlídly suvenýry z koncertu, zakoupily tourbooky a Nienke taktéž hrnek s obrázkem holek, a vyrazily najít svá místa.
I když jsme měly řadu „P“, ze které jsem nejdřív nebyla moc nadšena, ale nedalo se nic dělat, ve finále jsme měly pěkný výhled a zase až tak daleko od hlediště to nebylo – přece jenom bylo poznat, že je to jen pro menší počet lidí, což byla opravdu výhoda. Jak už jsem podotkla, byly jsme tam jako jedni z prvních diváků, o to víc jsme si však mohly všímat svých „spolusedících“. K našemu překvapení se totiž hlediště začlo zaplňovat postaršími občany ve věku našich babiček a dědečků, v lepším případě rodičů:D. Spolusedící našeho věku by se dali na prstech spočítat. Při show to ovšem poznat nebylo – při vyzvání našich dam trsali i všechny babči a dědové:D. Pravda, sice asi neznali texty některých „novějších“ písniček, já však zase pokulhávala v těch starších, takže skóre bylo vyrovnáno:D. Jen mě mrzelo, že jakmile byla písnička pomalejší, všichni si zase pěkně sedali..nejdřív jsem následovala dav, pak už jsem na to ale kašlala a i když jsem vypadala jak stožár nad sedícím hledištěm, dál jsem stála:D. Avšak když jsem vždycky ze svého sedadla vystřelila, mé spolusedící středního věku z levé strany se ke mně hned milerády přidaly:D. Trsalo a zpívalo se z plna hrdla, jen do další show musím dopilovat některé texty méně známých písniček, abych si to mohla užít jaksepatří“D. Dámy to pěkně osolily, a i když se mi podle některých videí zdálo, ze Chaka v některých okamžicích víc řve než zpívá, „live“ to znělo mnohem lip, jen při IOL bych upřednostňovala jen jednu interpretku:D. V průběhu show samozřejmě zase nezapomněla předvést své bláznivé taneční kreace, které opravdu pobavily, stejně tak je vtipný okamžik, kdy se v průběhu „Single Ladies“ zastaví a říká, že už přece má prsten:D. Jinak jak už Tom podotknul ze svého reportu z Edinburghu – krásně jsem si užila LOA , i když bych udělala nějaké změny v outfitech, ten který má při LOA se mi neskutečně páčí a atmosféru písničky jen umocňuje, když pod umělým větrem rukávy „hábitu“ krásně vlají:D. Po setu písniček, které vás nenechají v klidu přišly na řadu i ty pomalejší – a s nimi i trosku emocionálnější „Angeles“, na kterou jsem se opravdu těšila, slyšet ji v jejím podání:D.
V malé pauze před písničkou Lady Marmelade, kdy se na podium dává trůn, jsem odběhla zkontrolovat frontu na WC. Nezdála se velká, ale ani malá – tak jsem se rozhodla ji vyčkat. Zanedlouho k nám však přišla jedna z pracovnic haly a poslala nás dolů do suterénu za barem, kde mělo být více WC. Tak jsem se rozhodla to omrknout tam – procházela jsem i chodbou, kde se procházeli a postávali lidé a občerstvovali se, nebo jen tak povídali..když v tom mé oko hned zaregistrovalo někoho snědého a vzápětí mi srdce skočilo až do krku – ano, v chodbě tam stál polo-opřený o zeď Wayne, datloval smsku a koukal do mobilu. Samozřejmě si ho nikdo jiný nevšímal, jen já na něm mohla oči nechat, které v tu chvíli musely vypadat jak tenisáky na pérkách, úsměv jak měsíček na hnoji:D. Už už jsem ho míjela, srdce mi bilo jako o život, když v tom na sobě musel ucítit něčí pohled a zvedl hlavu a okamžitě mě zaregistroval:D. Muselo mu být jasné, že jsem ho poznala a koho jsem tam přijela podporovat, taky kdo jiný by tak mohl čumět a koneckonců ho v tom muselo utvrdit také moje tričko:D. Naše oči se setkaly a mé srdíčko roztálo pod jeho milým úsměvem, ke kterému ještě přidal svým božským hlasem: „Hey….how you doin?“ Ale tradičně – z toho šoku jsem se v té rychlosti zmohla jen na ještě širší úsměv a „Hey“:D, přičemž se má hlava nezapomněla ještě trošku pootočit. Takže jsem se předvedla jak blbka už podruhé, ale což:D. a jelikož mě naladil jeho mile vypadající úsměv a náznak, že by snad byl ochotný menší konverzace, cestou na WC jsem se s bušícím srdcem rozhodla toho využít a rychle jsem si sumírovala v hlavě něco, co bych s ním mohla prohodit. Cestou zpět jsem už měla připravený malý „proslov“ a byla jsem rozhodnuta takové situace využít – to by tam ovšem ještě musel stát že. Ale to bych asi nemohla být já, abych neměla takovou smůlu. Protože byl ještě čas, obešla jsem ještě jednou bar a všechny chodby, ale povědomou tvář už jsem nikde neobjevila.
Ani jsme se na tom nemusely domlouvat, a shodně jsme se odebraly dát naší lady ještě jednu šanci a zkusit své štěstí opět k zadnímu východu. Bylo mi jasné, že z těch šatů se ještě musí převlíct, tak že to hned tak nebude, i když musela odjíždět jako první – její auto totiž blokovalo ty ostatní:D. Samozřejmě ovšem podle očekávání se k nám přidalo ještě o něco více zvědavců než odpoledne, takže jsem měla strach, že tolik lidí ve spěchu zase odmítne, i když jsem se nějak nemohla smířit s nepořízenou, přece jenom jsem si nějak navykla za předchozí měsíce, na to se s ní aspoň pozdravit a vidět se face to face:D, a bez toho už si to prostě umím horko-těžko představit:D. Zanedlouho se však objevila čapka a pod ní Waynova hlava a za niiiiiiim…zelená bunda s naším Andílečkeeem:D:D!!! Strach, že si to zase bude šinout jen zpět do auta, mi svíral veškeré vnitřnosti, když si to však oba mířili k začátku štrůdlu lidí, moje radost neznala mezí:D, stejně tak i panika, že nestihnou obejít celou řadu – já jsem stála téměř na druhém konci těsně před autem, to abych měla kdyžtak dobrý výhled, kdyby se neráčila zastavit:D. Tak jsem vzala nohy na ramena a rychlostí blesku se snažila prodrat na druhý konec, což se mi tak nějak i podařilo:D. Jupiiiiiiiiiii:D. A to už naše diva stála přímo přede mnou v celé své kráse a já jsem se jen tetelila radostí:D a vychutnávala její pronikavý pohled a úsměv, který mě vždycky dokáže nabít energií:D. Prostě je to vždycky jako kdyby tam vstoupilo takové „světlo“, všechno se rázem rozzáří a dostane úplně jiné barvy, i když je tam tma a šeď:D. Wayne už se nezdál tak „úplně nejvíc milý“ jako uvnitř haly, už se zase proměnil do bodyguarda a ochránce své manželky :D. Vše trvalo pár minut, ale i tak jsem mačkala spoušť foťáku jak o život a snažila se vychutnat si těsnou přítomnost samotné Almighty, bůh ví, kdy se mi to zase poštěstí:D. Když už se začali vzdalovat na druhý konec, zase jsem vzala nohy na ramena a přemístila jsem se na konec, kde jsem původně stála, abych měla stále skvělý výhled po celou dobu naší miniautogramiády:D. Škoda jen, že to všechno uběhlo tak rychle a že byli očividně ve spěchu, ale tak chápu, že byla zima a že už asi chtěla být pěkně v pelíšku někde na hotelu:D, přesto jsem ráda, že si přece jenom napravila reputaci z odpoledne a udělala si na nás čas a prostě nezklamala, a to se víc než cení, takže THANK YOU, ANA :)!!! Mezitím jsem si ještě stihla vyměnit pár úsměvů se Shawn sedící a čekající v autě ( btw tentokrát už se chudák s kufrem táhnout nemusela, udělal to za ni nějaký silný chlapík:D). Annie to opravdu víc než slušelo, s natočenými, lehce vlnitými vlásky z koncertu a make-upem s modro –fialovými stíny, které ještě zvýraznily ty její velké kukadla fakt vypadala úžasně:D. A to už jsme se rozloučili hlučným pokřikem a hlavně poděkovali za čas, který nám věnovala, samozřejmě se nezapomnělo na výkřiky typu I love you atd.:D, a za mohutného aplausu jsme se už dívali, jak nám auto s naší bohyní pomalu mizelo z očí.
V 7 hodin začali pouštět a já jsem si šla koupit tourbooky a tričko s myšlenkou, že po koncertě už na to nebude čas (co kdybychom náhodou našeho andílka Anastaciu zastihly po koncertě vycházet). Potom jsme šly hned dovnitř a hledaly naše místa, která byla v 10. řadě v pravém sektoru. Usadily jsme se a nedočkavě čekaly na začátek koncertu. V průběhu čekání se sál postupně plnil publikem různého věku, od mladých až po seniory. Generační rozdíly byly opravdu velké, ale když začala znít znělka a na velkoplošné obrazovce se objevil nápis HERE COME THE GIRLS jakoby tyto rozdíly náhle zmizely.
Publikum udělalo na přivítanou veliký aplaus a zpěvačky přišly na stage s prvním singlem jménem I´m Every Woman. Všechny tři na sobě měly černé kostýmy a opravdu jim to seklo, ale stejně jsem se pořád musela dívat na ANASTACIU. Bylo opravdu úžasné jí opět vidět, byla nádherná! =) Někteří lidé z jiných sektorů už stáli, jen v tom ,,našem´´ se pořád sedělo, tak jsem si ohleduplně stoupla =D a jelikož jsem měla na sobě fanclubácké tričko, svítící náušnice a náramek, zářila jsem na kilometr daleko. Podle toho, jak se Anastacia směrem k nám podívala a začala se smát, si myslím, že si mě možná i všimla. Nestačila jsem se ani probrat z toho úžasu a byl tady Anastaciin neuvěřitelný hit One Day In Your Life. Při tomto hitu už se většina lidí zvedla ze svých sedadel a začala tancovat a zpívat! Na řadu přišly také další songy jako třeba Independence, Ain't Too Proud To Beg (který si musím mimochodem pořád zpívat =D), Soulman a spousta dalších, mezi nimiž si zpěvačky zazpívaly také sóla Anastacia Dancing In The Streets, Lulu Mercy a Chaka Respect. Ty písně které jsem znala, jsem měla opravdu ráda a ty které jsem neznala, jsem si v jejich podání naprosto zamilovala ;). Mezi některými songy přišla na řadu i taneční vystoupení, která měla opravdu úžasnou choreografii. Děvčata ukončila první část koncertu písní Proud Mary, kterou předcházela úžasná a energetická I´m Outta Love, při které se publikum dostalo vyloženě do varu =D.
Po zaznění songu Ain't Nobody, kdy Anastacia zmizela z pódia, nám Chaka a Lulu představily tanečníky a tanečnice, kteří je po celý koncert doprovází a uvedly píseň, na kterou se prý určitě celý koncert těšíme (a měly pravdu) .. přišla na řadu píseň Left Outside Alone, kterou jsem naživo v originální verzi slyšela poprvé. Podívaly jsme se s kamarádkou na sebe a dřív než Anastacia přišla na jeviště, jsme se z našich sedadel přemístily do uličky pod pódium (sál byl celý jenom na sezení). Securiťak, který byl u pódia se na mě podíval a řekl mi, ať už blíž nechodíme a zůstaneme tam kde jsme (na úrovni první řady). Tak jsem mu to s radostí slíbila =D. Najednou na pódium vešla Anastacia, která si částečně změnila svůj kostým. Klekla jsem si před pódium, abych neclonila ostatním =D a s radostí fotila a užívala si tu úžasnou chvíli, že jsem u ní tak blízko a slyším tento nádherný song. Pochvíli jsem navlékla foťák na ruku a zpívala si spolu s ní a publikem =D (kamarádka točila) ;). Najednou na konci písně cítím, jak mě někdo sáhá na ruku, otočím se a byl to WAYNE. Řekl mi, ať jdu s ním a odvedl mi vedle pódia kde stála i SHAWN. Něco na mě oba dva mluvili, ale protože jsem byla nervózní a také se nemohla soustředit, kvůli nadšenému a tím pádem i hlasitému publiku =D, moc jsem toho nepochytila. Nakonec mě ale docvaklo, že si chtějí vyfotit zadní stranu našeho fanclubáckého trička. Mezitím co si Wayne fotil mé tričko, mi řekl, že nás Anastacia viděla a že o nás ví. (Měla jsem z toho všeho strašnou radost.) Samozřejmě jsem si neodpustila otázku, jestli bychom se s ní já a Lucka nemohly vyfotit. Wayne řekl, že možná venku. Tak jsem mu poděkovala a vrátila se zpět pod pódium. Securiťak nás tam nechal do konce songu Shout a pak mě poprosil, aby jsme se vrátily na svá místa, že nás tam mohl nechat jen na část koncertu. Řekla jsem mu, že je to v pořádku a šly jsme si sednout.
Poté přišla na jeviště Chaka, která také zazpívala své sólo, a to skladbu Through The Fire. Po řadě dalších slavných songů, jsme uslyšely začátek Angels. Kamarádka si chtěla tuto nádhernou skladbu natočit zblízka, ale securiťak nám řekl, že už tam nikoho pustit nemůže. Vrátily jsme se, natáčely a užívaly si tuto famózně zazpívanou píseň. Po tomto songu dámy za bouřlivého potlesku pódium opustily. Publikum zpěvačky odměnilo ohromným potleskem a vyžadovalo přídavek. Ten samozřejmě přišel a dámy se vrátily se songem RELIGHT MY FIRE. Anastacia opět změnila své oblečení a tentokrát přišla v dlouhých, krásných šatech s ještě delším rozparkem =D. Vypadala opravdu úchvatně! ;) Tímto songem se dámy za ohromného aplausu rozloučily a ukončily tím tuto dokonalou show!
Hned po koncertu jsme s kamarádkou vyběhly k zadním východům a doufaly, že Anastaciu zastihneme. Dveří, kudy by mohla vyjít bylo opravdu hodně, proto jsem se zeptala pár securiťáků, jestli nevědí, kudy půjde – bohužel nevěděli. Najednou jsem ale zahlédla toho samého securiťáka, který byl s námi na koncertu pod pódiem a viděl, že si mě Wayne bere stranou. Mile jsem se ho zeptala =D, jestli neví, kterými dveřmi Anastacia půjde a on se mě zeptal, jestli se s ní chceme setkat. Moje odpověď byla, že strašně moc. On ani na chvíli nezaváhal a řekl nám, že se pokusí nám setkání s Anastaciou domluvit, ale že nic neslibuje, ať jdeme za ním. (Kéž by byli takhle ochotní i securiťáci u nás =D). Poděkovaly jsme mu a následovaly ho až před zákulisí, kde jsme na něj musely počkat. On zašel dovnitř a domlouval nám setkání. Za chvíli přišel, ať jdeme dál. Ve dveřích už stál Wayne, který nám řekl, že setkání musí být rychlé (ale byl opravdu milý). Všechno jsme mu odsouhlasily =D a poděkovaly. Vešly jsme dovnitř a tam už stál můj andílek, člověk, s kterým jsem se opět chtěla tak strašně moc vidět – ANASTACIA! (S tím nejkrásnějším úsměvem a pohledem pod sluncem). Na sobě měla oranžovou teplákovou soupravu a vypadala v ní opravdu roztomile =). Hned jsme se pozdravily, přišly k sobě a políbily se na tvář. (Kdybych řekla, že jsem z toho měla Vánoce, bylo by to málo, radostí jsem se úplně rozplývala =D) . Hned se nás s kamarádkou ptala, jak se nám líbila show. Tak jsem jí popravdě odpověděla, že byla naprosto úžasnáááá. Zeptala se nás, spíš teda na kontrolní otázku =D ,,Vy jste z Československé republiky, že jo?´´ a my že jsme. Potom nám říkala a vlastně i vysvětlovala Waynovi, že si nás pamatuje podle těch ,,yellow and cool t-shirts´´ =D a že Vám mám říct, že pozdravuje celý náš fanclub a posílá mnoho pusinek a objetí =). Byla opravdu úžasnááá ;). V ruce jsem držela foťák a už jsem se připravovala, jak se jí zeptám, jestli by se se mnou nemohla vyfotit. Jenže ona byla rychlejší =D, byla tak strašně milá a viděla, jak se trápím s tím, jak tu větu zformulovat =D. Takže se mi zeptala ,, Chceš se vyfotit? =D´´ Tak jsem jí řekla, že ano. Wayne se zeptal, jestli nás má vyfotit on, a zavtipkoval, jestli chceme dobrou fotku. .. Odpověděla jsem že jo =D a podala mu foťák, on na nás zamířil objektivem a s úsměvem řekl: ,,Ne, to by nebyla dobrá fotka´´ a přemístil sebe i nás pod jiný úhel světla. Nejprve vyfotil s Anastaciou mě a potom Lucku.
Takže 28. 11. 2009 Bristol...upršané počasie, ale nič neobvyklé v Anglicku...príjemný príchod do mesta, bez obtiaži nájdený hotel. A čo robím v Bristole...návšteva koncertu mojej obľúbenej speváčky Anastacie a jej kolegýň v showbiznise Lulu a Chaka Chan. Show pod nazvom <
Bravúrny začiatok srdce mi bije kdesi v hlave od vzrušenia, hudby a všetkých pocitov zmiešaných dokopy. Na pódium prichádzajú tri Divy....dospievali svoj prvý part a s humorným úvodom a komentom, čo samozrejme nechýba Anastaciii!!!! ako ju už veľmi dobre poznáme, že nepohrdne slovom a dobrým komentárom na všetko, čo sa deje okolo nej, pokračujú vo vystúpení. Odpaľujú jednu pieseň za druhou......musím povedať, že Anastacia ma prekvapila či neprekvapila??!? tým, že sa vrátila k svojmu starému image. Fan Anastacie sa samozrejme hneď od začiatku zapojil do koncertu, podľa malej diskusie s Anastaciou bolo jasné, že sú tam aj taliansky fandovia, Anastacia s nimi prehovorila par talianskych fráz a všetci boli nadšení a spokojní. Potom ich ešte požiadala, aby brali ohľad aj na okolie, pretože sú tam ľudia, ktorí nedokážu ustáť cely koncert a chcú vidieť tiež show, Anastacia má jednoducho úžasných fan, ktorí vedia hneď pochopiť situáciu a aj vďaka tomu, že Anastacia vie s nimi komunikovať. Prvá časť show prebiehala v nemom úžase a v perfektnej nálade, po dlhšej prestávke pokračovala druhou časťou, ktorá tak isto nesklamala, úžasní tanečnici, dobrý vyber piesní.....môj pocit......krásny nápad tato show, trochu ma zmieta pocit, že Lulu a Chaka Khan by asi moc nezvládli tuto show bez Anastacie...................jednoducho i keď po dlhej prestávke ,ale bravúrne, s veľkou profesionalitou tuto show viedla Anastacia od začiatku až do konca. Anastacia je hviezda, diva prvej veľkosti, profesionál vo svojom odbore, úžasný človek.